Emise skleníkových plynů vznikají při spalování fosilních paliv. Fosilní paliva tvoří zejména uhlík z oxidu uhličitého, uložený do země před miliardami let. Když ho dnes spálíme, vznikne opět oxid uhličitý. Takže se v atmosféře zvýší jeho koncentrace, a ta pak způsobuje klimatické změny.
Víte, že prvním mezinárodním počinem ohledně boje se změnami klimatu je Rámcová úmluva o klimatu, jejíž základ se objevil jako téma vědecké diskuse na první Světové klimatické konferenci v Ženevě v roce 1979?
Tehdy Světová meteorologická organizace vyzvala průmyslově vyspělé země ke snížení emisí CO2 o 20% do roku 2005 – vztaženo k roku 1988(!).
V roce 1989 se změna klimatu stala tématem Valného shromáždění OSN, které na svém 45. zasedání rozhodlo o jeho zařazení na pořad Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru v roce 1992. V únoru 1991 zahájil činnost Mezivládní vyjednávací výbor, který měl do začátku tzv. Summitu Země sestavit návrh mezinárodní úmluvy. Vyjednávání výboru se účastnilo asi 150 států.
No a konečného textu úmluvy bylo dosaženo v roce 1992, tedy po téměř čtrnácti letech. Přitom k ratifikaci Kjótského protokolu bylo potřeba už pouze sedmi let.
Poslední dohodou ohledně klimatu je prozatím Pařížská dohoda, přijatá v prosinci 2015 a účinná již o rok později. Zdá se, že proces ratifikace je lépe předem vyloučit…
Trhy s plněním povinností (ETS)
Ale zpět ke Kjótskému protokolu. Ten totiž v důsledku a po mnoha náročných jednáních vedl k přijetí směrnice 2003/87/ES, tedy právního rámce pro obchodování s emisemi v rámci EU. Systém emisního obchodování ETS představuje uhlíkový trh, založený na plnění povinností energeticky náročných provozů, které musí omezit emise skleníkových plynů.
Dnes probíhá tento typ emisního obchodování ve dvaceti pěti systémech. Na dotčených územích žije třetina populace, vzniká 17% globálních emisí a také 55% světového HDP. Objem obchodů s emisemi na těchto trzích byl v roce 2021 760 mld. EUR.
Zdaleka největším trhem je systém EU ETS. V prvních letech existence byla většina povolenek rozdávána proti investicím povinných účastníků do ekologizace. Cena povolenky se dlouhodobě držela pod 30 EUR za tunu CO2.
Po roce 2019 začala cena povolenky díky reformě trhu skokově růst. Aby systém plnil svůj cíl, tedy omezení emisí, musí počet vydávaných povolenek klesat! Aktuálně klesá o 2,2% ročně. Osobně si myslím, že rychlost poklesu příliš ambiciózní není a některá pravidla si uchovávají silné sociální aspekty…
Stejně tak mi evropské emisní obchodování připomíná více než cokoli jiného uhlíkovou daň. Cena emisní povolenky je samozřejmě součástí nákladů na výrobu energie či zboží a jako taková je tedy zahrnuta i v jejich ceně. A proto Evropané zaplatili za zlepšení klimatu v roce 2021 680 mld. EUR. Příjem České republiky pak byl 15,3 mld. Kč.
Podle evropských pravidel má být nejméně polovina z těchto výnosů použita na opatření související s klimatem. Osobně nechápu, proč ne všechny. České zákony počítají s tím, že na tato opatření bude použito asi osm z původně plánovaných dvanácti miliard. Polovinu z této částky má získat Ministerstvo životního prostředí, polovinu Ministerstvo průmyslu. Vždy má být použita na financování v oblasti ekologie. Praxe je však jiná. Na taková opatření získalo MŽP v letech 2020 a 2021 dohromady jen 3,5 mld. Letos pak očekává pouze 300 milionů. Podotýkám, že i my, občané Česka, jsme za povolenky v cenách zboží a služeb zaplatili jen loni přes 15 miliard! Samozřejmě s očekáváním, že tyto peníze budou použity na zlepšení našeho životního prostředí.
Jsem přesvědčen, že motivací pro vznik trhů s emisním obchodováním bylo zlepšení stavu životního prostředí. Když se však kriticky rozhlédnu a pokusím se vybavit si zlepšení českého životní prostředí v důsledku odsíření energetických zdrojů a obecného technologického pokroku po roce 1989, tak přes deset let fungování systému EU ETS markantní změny nevidím…
Ptám se tedy: Jde skutečně o účelně vynaložené prostředky?! Neměly by se investovat chytře a efektivně výhradně do zlepšení životního prostředí? Co tak třeba i do rozvoje druhého (dobrovolného) uhlíkového trhu?
Dobrovolné trhy s uhlíkem
Dobrovolné trhy se postupně rozvíjejí vedle těch povinných zejména proto, že velké korporace si uvědomují svou vlastní společenskou odpovědnost vůči klimatu, a tím lidstvu. Sledují uhlíkovou stopu svých výrobků a snaží se ji aktivně minimalizovat. A to vše mimo regulativy a povinnosti.
Dobrovolné trhy nejsou vázány na konkrétní lokalitu a na nich nabízené kredity představují různé, uznanými standardy verifikované, realizace konkrétních projektů. Nejrozšířenějším opatřením omezení emisí jsou certifikované úspory emisí, dosahované opatřeními nebo investicemi do zařízení s nižší spotřebou, případně využívajícími obnovitelné zdroje. Do této oblasti patří i snižování uhlíkové stopy v rámci dodavatelských řetězců.
Druhou kategorií kreditů, tedy odstranění zbývající části uhlíkové stopy, představují realizované a certifikované projekty, které ukládají uhlík do některé zásobárny.
Největší objem se generuje v projektech zalesňování, kde je úložištěm uhlíku biomasa stromů. V poslední době vzrůstá význam ukládání uhlíku z biomasy do zemědělské půdy, ať už prostřednictvím principů regenerativního zemědělství nebo zuhelňováním biomasy a ukládáním stabilního uhlíku – biouhlu.
Srovnání trhů s uhlíkem:
| jednotka | význam | kdo využívá | klimatický dopad |
| Carbon Credit | 1 kredit = 1 t CO2 nevzniklá nebo odstraněná | dobrovolné trhy + opatření podle čl. 6. Pařížské dohody | představuje 100% snížení emisí nebo odstranění uhlíku |
| povolenka | 1 příděl = právo vypustit 1 t CO2 | systémy obchodování s emisemi (trhy s dodržováním předpisů) | příspěvek k omezení emisí za rok v daném systému |
Dobrovolné trhy zažívají rychlý růst především díky enormní poptávce privátních zákazníků. Přesto je dobrovolný trh ve srovnání s emisním nepatrný. Loni činil jeho obrat jen jednu miliardu dolarů. Nicméně klimatický efekt této jedné miliardy dolarů již ve srovnání s povinnými trhy nepatrný není!
Povinné trhy totiž nepřispěly k úsporám ani odstranění emisí, ale v podstatě pouze omezily činnosti, které jsou emisemi zatíženy.
Poradkyně v oblasti klimatických politik Eve Tamme se v článku „What’s next for carbon markets?“[1] zamýšlí nad vývojem obou uhlíkových trhů a predikuje jejich postupné splynutí. Díky tomu se pravděpodobně přesune část prostředků na dobrovolné trhy. Již dnes to můžou udělat vlády v rámci reálných klimatických opatření, třeba s využitím standardů podle certifikačních autorit (CCS+, Verra, C-capsule, Puro.earth, Gold Standard) a také v souladu s článkem 6. Pařížské dohody.
V budoucnu budou muset všechny trhy s uhlíkem přijmout fakt, že k budoucímu udržitelnému rozvoji nestačí povolovat míru znečišťování ovzduší na Zemi. Bude nutné množství skleníkových plynů aktivně snižovat sekvestrací a ukládáním uhlíku, zejména v biosféře.
[1] https://evetamme.com/2022/05/16/whats-next-for-carbon-markets/
