Zavolejte nám:

+420 702 040 789

Napište nám:

info@biouhel.cz

Kde nás najdete:

Zlín 760 01

CO TO JE BIOUHEL?

Biouhel je biomasa rostlinného původu, zuhelnatělá za účelem aplikace do půdy.  

Základní složkou biouhlu je chemicky stabilní uhlík, který nepodléhá dalšímu rozkladu ani oxidaci. Ukládáním biouhlu do půdy se zásadně zlepšuje její struktura i přirozená úrodnost.

Uhlík v půdě váže živiny a důležité látky, podporuje rozvoj půdních mikroorganismů a má schopnost zadržet vodu. Biouhel je tradiční univerzální prostředek pro zlepšení úrodnosti půdy v rozvojových zemích Afriky nebo Asie, kde v extenzivním zemědělství nahrazuje minerální průmyslová hnojiva.

Biouhel lze použít buď přímý zapravením do půdy, anebo jako součást kompostu. Kompostováním získává biouhel organické živiny, které pak poskytne rostlinám. Kromě živin lze na biouhel navázat i půdní mikroorganismy a houby, které se v půdě postarají o přirozenou úrodnost bez hnojení.

Díky velkému vnitřnímu povrchu lze biouhel použít jako doplněk krmiv pro zvířata, protože vyvazuje toxiny a zlepšuje trávení. Dá se však taky použít například ve stavebnictví, textilním průmyslu nebo třeba při čištění vod. Jde jen o jeho specifické vlastnosti, které se odvíjejí od použitého typu biomasy a výrobního procesu.

Provzdušňuje

a celkově zlepšuje strukturu půdy.

Zadržuje vodu

díky svému velkému povrchu.

Živiny

se díky sorpční kapacitě biouhlu nevyplavují.

Půdní život

se díky biouhlu rozvíjí a úrodnost se obnovuje.

Patogeny

nemají v půdě s biouhlem prostor k rozvoji.

Tvorba humusu

je v půdě s biouhlem rychlejší.

VÍCE O VÝROBĚ

Prvním výrobcem biouhlu byla a je příroda. Po přirozených požárech totiž zbývají zuhelnatělé větve a kmeny. Díky nedostatku spalovacího vzduchu a pohybu požáru totiž shoří jen málo uhlíku. Na místě požárů se vždy brzy objevuje nová vegetace.

Dalšími výrobci biouhlu byli lidé z předkolumbovských generací v Jižní Americe, kteří odlesňovali pralesy pro pěstování zemědělských plodin. Přitom půdu kultivovali uhlíkem ze spálených stromů a dalšími „bioodpady“. Těmto půdám se říká Terra Preta a staly se vzorem pro „moderní biouhel“.

Nejvíce biouhlu se dnes vyrobí v rozvojových zemích jednoduchými metodami. V Africe je běžné vaření na vařičích typu TLUD, ve kterých se dřevo pálí na uhel. K jednoduché výrobě biouhlu ze dřeva se používají pece typu kon-tiki s principem tzv. plamenné clony.

V poslední dekádě se využívají i technicky složitější metody retortových reaktorů s nepřímým ohřevem. V nich se dá na biouhel přeměnit i drobnozrnná biomasa jako plevy nebo piliny, což zmíněnými jednoduchými metodami nelze. Tuto techniku retorty využívá i naše řešení biouhlového sytému.

NAŠE ŘEŠENÍ

Bioplynová stanice vyrábí fermentací biomasy bioplyn, který pohání motor a ten pak generátor. Produktem je teplo a elektřina. Fermentační zbytek se rozdělí na pevný separát a kapalný fugát. Separát se vysuší (odpadním teplem) a pyrolýzou přemění na biouhel. Přes něj se následně vyčistí fugát. V biouhlu se zachytí živiny, které jsou pak k dispozici v půdě.

Takto se uspoří náklady na odvoz celého fermentačního zbytku a z úspory se financuje pořízení zařízení pro výrobu biouhlu.   

TROCHU HISTORIE

Poslyš píseň. Ze slunného úrodného svahu kamení vybral a zídky z něho vystavil. Hospodář věnoval veškerou péči, aby nesla ovoce. Vysadil vinný kmen výborný, ustavěl věži uprostřed a lisu v ní vytesal. Očekával, aby vinice nesla hrozny, ale vydala plané víno. Proč bylo víno tak malé a kyselé? Seber staré víno, akácie i keře pnoucí se po zídkách vinice. Nech udušený oheň přejít a kultivuj. Poručíš mrakům, aby zapršely. Díl viničný vydal amfor přemnoho, bubny, píšťaly, vína bylo na hodech jejich z té příčiny.

Zdroj: ze staroarménštiny (grabar) 400 př. n.l., upraveno, kráceno