Biouhel – jak na něj prakticky

Určitě znáte uhel na malování, ale už jste slyšeli o biouhlu? Biouhel je zajímavý materiál pro obohacení půdy, který byl v minulosti hojně využívaný na různých místech naší planety a v současnosti se opět stává žhavým tématem. 

Možná jste četli článek o biouhlu a jeho souvislosti se změnou klimatu v předminulých ekolistech. Tentokrát připomeneme základní skutečnosti a zaměříme se o něco praktičtěji.

Biouhel je drcený materiál podobný dřevěnému uhlí, který ale nevzniká pouze ze dřeva. Obecně jde o zuhelnatělou biomasu. Vzniká pyrolýzou (zahříváním bez přístupu vzdušného kyslíku) z materiálů jako je dřevo, listí, sláma, odpady biologického původu nebo jiné materiály rostlinného nebo živočišného původu. Je to porézní, jako houba nasákavý materiál, který se v přírodě jen velmi těžko rozkládá. Řádově po staletí až tisíciletí. Může proto sloužit jako prostředek pro ukládání uhlíku do půdy a působit tak proti globálnímu oteplování. Do půdy přináší schopnost lépe zadržovat a propouštět vzduch. Výrazně lépe než písek, který půdu odlehčuje, ale jeho zrnka nemají vnitřní strukturu. Biouhel má schopnost pojmout a udržet vodu v půdě a uchovat ji i pro období sucha. Zlepšuje schopnost zadržovat živiny, které jsou rozpuštěné ve vodě, nebo zachycené na povrchu biouhlu, váže minerální látky.

Půdní mikroorganizmy potřebují přístup ke vzduchu, vodě, minerálním látkám a živinám v organické hmotě, kterou rozkládají. Biouhel tento přístup usnadňuje a na svém obrovském povrchu dává prostor, kde se mohou mikroorganizmy usazovat.

Historie biouhlu

Historické příklady úspěšného využití biouhlu pro vylepšování půdy sahají od jeho přirozeného výskytu ve stepních černozemích, přes půdy zvané terra preta  (portugalsky „černá země“), které vytvořili lidé v Amazonii dávno před příchodem Kryštofa Kolumba, až po státem uznávanou zemědělskou praxi v dnešním Japonsku.

V černozemích ukrajinských stepí bylo prokázáno, že až 10 % uhlíku prošlo stepními požáry. Tedy že se jedná o přirozeně vzniklý biouhel. Při vrstvě 20 cm to jsou téměř 3 kg biouhlu na metr čtvereční. V půdách terra preta, je množství biouhlu různé. Někdy i výrazně vyšší než u přírodní černozemě.

O širokém využití biouhlu máme zprávy z Evropy a Severní Ameriky také z 19. století. Před nástupem průmyslových hnojiv to byl doporučovaný prostředek pro vylepšení půdy, zvyšující odolnost půdy a rostlin proti suchu, chorobám a nedostatku živin. Také byl pro své schopnosti pohlcovat zápach využívaný jako příměs do zahnívajících odpadů rostlinného, zvířecího, nebo lidského původu.

Jak se biouhel používá a dávkuje

V zelinářství a ovocnářství se používá jako přísada do půdy a do sadebního substrátu.  V zahradnictví se využívá při obnově trávníků, při pěstování orchidejí, při ozdravování květin nebo při řízkování. Přidává se jako přísada do kompostu pro zlepšení procesu kompostování a zkvalitnění výsledného produktu.

Čistý biouhel se dá přidávat do kompostu nebo do přehnojených půd. Jinak je dobré nejdříve biouhel nasytit hnojivem. Díky nasycení živinami nehrozí předávkování a dočasné odčerpání živin z půdy do biouhlu. Biouhel je dobré do půdy přidávat postupně, během několika let. Při každoroční kultivaci se postupně s půdou promísí. Doporučená dávka je 1 až 2 kg na metr čtvereční. Při zakládání kompostu každou novou vrstvu materiálu (přibližně 20 cm) poprášit 0,5 cm biouhlu.

Biouhel je také vhodný jako posyp pro hnojiště nebo suché záchody. Nejlépe nasycený kompostovým výluhem, nebo Efektivními Mikroorganizmy (EM). Zaprvé pohlcuje pachy a zadruhé napomáhá procesům kompostování a tím potlačuje zapáchající zahnívání.

Zahony_dyni_klusak

Jak si biouhel obstarat?

Cest jak získat biouhel je několik. Jakou nejlépe zvolit záleží na množství, které potřebujete. Pro drobné pěstování stačí sbírat nevyhořelé dřevěné uhlíky z vychladlého ohniště, nebo z kamen. Pak už stačí materiál jen podrtit. Dá se také použít plechový soudek s víkem, kam se dají odebrat žhavé uhlíky z živého ohniště. Po přiklopení se bez přístupu čerstvého vzduchu zadusí, vychladnou a také se dají použít.

Další možností je vložit kovovou nádobu (plechovku nebo soudek) naplněnou suchou biomasou přímo do topeniště.  Nádobu uzavřete víkem a dno proděravíte několika otvory, aby mohl unikat dřevoplyn. Umístíte ji do topeniště a v kamnech zatopíte. Po dostatečném prohřátí začne unikat dřevoplyn, který v topeništi dále hoří. Když přestane plyn unikat, tak je dobré ještě chvíli počkat. Pak je možné nádobu vyjmout a po vychladnutí otevřít.

Biouhel vzniká i v jednoduchém zplynovacím vařiči. Krásný návod na jeho výrobu z plechovek byl zpravovaný Tomášem Miléřem a je dostupný zde: http://amper.ped.muni.cz/miler/climateliteracy/biouhel/Heureka_kamna.pdf. Pro získání většího množství lze pod názvem „agrobiouhel“ na českém trhu zakoupit drť vznikající při výrobě dřevěného uhlí.

Z projektu zaměřeného na zpracování zemědělského bioodpadu a vhodného bioodpadu z komunální sféry i průmyslu by měla v blízké budoucnosti vzniknout další možnost koupit si hotový biouhel. Materiál, který se v současnosti spaluje, vyváží na skládky, nebo kompostuje, bude možné přeměňovat na biouhel. Projekt uspěl v soutěži Česká inovace 2013, kde byl oceněn speciální cenou za společenskou prospěšnost inovace.

Mgr. Vojtěch Klusák, Ph.D.

v současnosti působí na Svobodném statku na soutoku o.p.s.
www.svobodny-statek.cz

článek vyšel v Jihomoravských ekolistech I. 2014 (http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?PubID=228094&TypeID=7)

 

Posted under: Novinky

Comments are closed.