Jak je to s biouhlem

Biouhel se v poslední době stává (zejména na akademické půdě) poměrně frekventovaným a aktuálním tématem.

Probíhá mnoho výzkumných projektů v oblasti využití biouhlu, zejména jako pomocné půdní látky. Základní pozitivní dopady aplikace biouhlu do půdy jsou již v zásadě ověřeny. Rozhodně není znám vědecký závěr, který by tvrdil opak.

„Biouhlové iniciativy“ v podobě sdružení či propojených sítí existují již téměř ve všech (nejen) vyspělých zemích.

Pro biouhel již existuje certifikace

-          IBI http://www.biochar-international.org/characterizationstandard

-          EBC http://www.european-biochar.org/en/download%20the%20certificate).

Můžeme tedy konstatovat, že na vědecké půdě a v některých exekutivních orgánech (včetně EU) je biouhel, jako nástroj pozitivní změny a trvale udržitelného života, již přijímán. Profesor Johannes Lehmann měl pravdu J (http://amper.ped.muni.cz/gw/uhel/Lehman_cz.pdf).

Hlavní přínos biouhlu vidím ve skutečnosti, že stabilní uhlík, kterým je tvořen, nepodléhá oxidaci a pochází z antropogenního CO2. Eliminace budoucí oxidace představuje odstranění tohoto plynu z atmosféry (CO2 negativní).

Biouhel, vyrobený ze zbytkové či odpadní biomasy, představuje jediný známý rozumný způsob CCS (Carbon Capture and Storage).

Dalším přínosem jsou efekty z jeho uložení do půdy (nejlépe po předešlém použití jako sorbentu v zemědělské živočišné výrobě). Půda, obsahující určitý podíl biouhlu, má vysokou retenční kapacitu, nevyplavují se z ní minerální hnojiva, není ohrožena erozemi a vykazuje nízké hodnoty emisí skleníkových plynů. Zároveň je úrodnější a zdravější díky přítomnosti půdních organizmů.

Vyčíslení efektů pro ekonomiku hospodaření považuji v této chvíli za nepodstatné – celospolečenské efekty uvedených přínosů jsou dostatečné. Ale bohužel nejsou financované.

Technologie výroby biouhlu, tedy karbonizace (nízkoteplotní pyrolýza nebo suchá destilace) je dostatečně zvládnutá již mnoho staletí. Výroba dřevného uhlí je jedním z nejstarších „průmyslových“ procesů. Proč tedy již nevznikají biouhlové provozy jak houby po dešti?

Asi proto, že biouhel není jako pomocná půdní látka nebo průmyslová surovina znám a rozšířen. Nebo proto, že zatím neexistuje nabídka biouhlu v průmyslovém rozměru.

Hlavní budoucí trh pro uplatnění biouhlu je zemědělství. Sektor, který je masivně dotován a na druhé straně prostřednictvím systému distribučních řetězců tlačen k minimálním cenám produkce. Zemědělci budou opatrní v nákupu pomocné půdní látky (biouhlu) na základě vědeckých studií z maloparcelových pokusů nebo na doporučení rolníka ze střední Afriky (který přidává biouhel do půdy po generace a ani neví, že se tomu tak říká).

Karbonizace biomasy na biouhel a jeho uložení do půdy je službou společnosti na poli trvale udržitelného života. Bohužel neplacenou…

Jan Káňa

 

 

Posted under: Novinky

Comments are closed.